Štúrovský problém studenta Jaroslava Vlčka

První známý literární pokus Jaroslava Vlčka (1860 – 1930), studujícího na gymnáziu v Banské Bystrici, reagoval v lednu 1877 na oživení česko-slovenské vzájemnosti, při aktivizaci studentského hnutí po zrušení Matice slovenské... Ovlivnilo jej také smýšlení oravského básníka Janka Matúšky, spolužáka Janka Krále a nadšeného posluchače Štúrových přednášek v Bratislavě. Z těchto básníkových vzpomínek Vlček vycházel v přednášce při odhalení Matúškova pomníku 11. srpna 1879. Tehdy už studoval na univerzitě v Praze. Začal uveřejňovat v českých časopisech menší stati, většinou zaměřené ku „škole Štúrově“. V pojednání Slovensko a jeho život (1879) nadšeně líčil působení nedoceněného dosud Štúra na studující mládež v Bratislavě. Ale hodnotil jen stručně a povrchně jazykovědné dílo Štúrovo, které nedocenil. Ve fejetonu o nejnovější slovenské poezii zaujal znevažující postoj i k Štúrově poezii a velmi mu zazlívá, že přinesl na Slovensko z německé univerzity „fantastickou pseudofilozofii Heglovu.“ Své hodnotící soudy častěji opakoval a upřesňoval, i ve veřejných přednáškách. Nejvíc na sebe upozornil, když referoval 22. A 29. května 1880 v literárním odboru Umělecké besedy o básnické škole Štúrově... Současně už připravoval do tisku monografii Literatura na Slovensku (1881), kde mluvil o svých výhradách velmi otevřeně. Věnoval Štúrovi zdánlivě menší pozornost než Hurbanovi nebo Hodžovi... Nenapsal o něm samostatný literární medailón, ani nepřipravil přednášku jen o něm, asi protože mu velká část literární tvorby Štúrovy zůstala ještě nedostupná. Kromě toho bylo známo, že Štúrův životopis napíše jeho nejbližší přítel a spolubojovník Hurban. Když ukončil Vlček roku 1882 vysokoškolské studium, zůstával pro něj štúrovský problém stále otevřený a naléhavý.