Copingové strategie rodiny s chronicky nemocným dítětem

Jakákoliv nemoc dítěte jakožto závislého jedince je pro rodiče či jinou pečující osobu zátěží. Cílem šetření bylo posoudit, jaké copingové strategie využívají rodiny s chronicky nemocným dítětem k zvládání zátěžových situací. Zkoumaný soubor byl tvořen rodiči dětí s vybraným chronickým onemocněním (diabetes mellitus, astma bronchiale, juvenilní revmatoidní artritida, atopický ekzém, celiakie, epilepsie, onemocnění štítné žlázy) navštěvující odborné dětské ambulance ostravských nemocnic. Celkový počet respondentů představovalo 162 rodičů (122matek a 40 otců). K chronicky nemocným dětem v rodičovském souboru patřilo 80 chlapců a 82 dívek. Metodou sběru dat bylo kvantitativní průřezové šetření. Hlavní výzkumnou metodou byl dotazník F-COPES (Family Crisis Oriented Personal Evaluation Scales). Zátěž v rodině v souvislosti s nemocí dítěte pociťovalo 95 (59 %) respondentů souboru. Vnímání rodičovské zátěže se signifikantně lišilo (p < 0,01) podle druhu chronického onemocnění (nejvíce rodiče dětí s onemocněním celiakie, juvenilní revmatoidní artritida a diabetes mellitus). Z odpovědí respondentů vyplynulo, že při zvládání těžkostí se častěji uplatňují interní copingové strategie - předefinování stresující události jako zvládnutelnější a akceptování zátěže tlumením reaktivity, vyhýbáním se jí nebo užíváním pasivity. Ve využívání copingových strategií nebyl zjištěn signifikantní rozdíl v závislosti na pohlaví rodičů, jejich věku, délce trvání onemocnění, pohlaví chronicky nemocného dítěte či počtu sourozenců. Rodiny úplné oproti rodinám s jedním rodičem využívaly při zvládání zátěže signifikantně více (p = 0,046) užšího sociálního okolí k pomoci, vyznačovaly se tedy v této oblasti adaptivnějším chováním, podobně jako rodiče s vyšším stupněm vzdělání.