Příspěvek k historii radiobiologie v Čechách, na Moravě a na Slovensku

Rozvoj tak nejednotné vědecké disciplíny, jako je radiobiologie, závisí na požadavcích rozličných lidských aktivit: v medicíně (radiodiagnostika, nukleární medicína, radioterapie, radiační hygiena, radiační ochrana aj.); ve vojenství šlo o využití výbuchů jaderných zbraní nebo o využití radioizotopů ve špinavých bombách teroristy a při produkci elektrické energie v jaderných elektrárnách jako jednoho z mnoha případů používaných mírových metod v průmyslu a v zemědělství. Od počátku vyšetřování X-paprsků do současnosti byl radiobiologický výzkum soustředěn na účinky ionizujícího záření na různé živé systémy od tkáňových kultur po celkový savčí organismus s humorálním, nervovým a řízeným centrálně nervovým systémem. Vysoká úroveň ochrany profesionálních pracovníků i obyvatel proti škodlivému účinku ionizujícího záření je základním cílem radiační ochrany v čase míru i války.Hlavní radiobiologická výzkumná centra se rozvíjela po druhé světové válce v Čechách: 1) na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze (prof. Z. Dienstbier) a na Lékařské fakultě téže univerzity v Hradci Králové v kooperaci s Vojenskou lékařskou akademií, nyní Univerzitou obrany v Hradci Králové (prof. J. Mráz, prof. M. Dostál), 2) v Biofyzikálním ústavu ČSAV, nyní AV ČR v Brně na Moravě (prof. Herčík, prof. Karpfel, prof. Pospíšil) a na Univerzitě P. J. Šafaříka v Košicích na Slovensku (prof. M. Praslička).