Role říčních pirátství při vývoji reliéfu Krkonoš

Krkonoším je jako nejvyššímu českému pohoří již dlouhodobě věnována pozornost geomorfologů, ale téměř výhradně se zaměřuje na kvartérní problematiku. Základní reliéfové prvky a znaky pohoří, stejnějako celková orografická situace se však formovalyjiž podstatně dříve, jako následek největšího tektonického zdvihu pohoří v oligocénu a miocénu. Intenzivní nástup zpětné a hloubkové eroze provázející tento zdvih byl na české straně pohoří, tj. v geologicky pestrém území, velmi silně ovlivněný a směrovaný lokálními tektonickými (poruchová pásma) a zvláště pasivně strukturními poměry. Mimořádně významně se v tomto směru uplatnil kontaktní dvůr a uvnitř krystalinika pásmo ortorul, které se obloukovitě táhne od Žalého na západě až k Pomezním Boudám na severovýchodě. Právě u něj lze předpokládat, že zapříčinil dvě nejvýznamnější říční pirátství na české straně Krkonoš a zásadní změnu v odvodňování východní části Krkonoš. S ohledem na neogenní stáří těchto procesů však chybí přímé důkazy těchto změn, neboť erozně denudační snížení reliéfu, které od té doby proběhlo, představuje na území zarovnaných povrchů řádově desítky metrů a v prostoru erozních údolí dokonce stovky metrů. To vylučuje možnost zachování jakýchkoliv terciérních sedimentů, a proto lze vycházet pouze z vyhodnocení sklonových a morfostrukturních poměrů.