O jedné zvláštně pojednané potyčce

V roce 2019 vydalo moskevské nakladatelství Prospekt obsáhlou publikaci Majakovskiji Šengeli: Schvatka dlinoju v žizn’ (Majakovskij a Šengeli: Celoživotní souboj), věnovanou pozapomenuté osobnosti ruského kulturního života, teoretikovi verše, překladateli a básníkovi Georgijovi Arkadjeviči Šengelimu (1894–1956). Nakladatelský počinje to na první pohled nadmíru záslužný1 — Šengeli byl bezpochyby zajímavou osobností, která svou erudicí přispěla k formování dodnes uznávaných teorií verše,2 jakonesmírně plodný a pilný autor navíc obohatil ruské prostředí o překlady takových velikánů, jako byli Voltaire či Byron, a svou pedagogickou činností, které se věnoval pocelý život, ovlivnil generace studentů, k nimž se podle svých slov počítá i sám autorknihy Nikolaj Perejaslov3 (s. 4). Již v titulu nastavená opozice Majakovskij — Šengelipak napovídá, že by se kniha mohla hlouběji věnovat sporu těchto dvou osobností a žese snad stane i historicky věrným pokračováním, doplněním či prohloubením historie polemik mezi oběma zmíněnými autory.4 Tolik úvodní úvahy, které vzbuzují naděje a které asi proběhnou hlavou každému, kdo po titulu sáhne: hned na počátku jevšak bohužel nutné konstatovat, že takový čtenář bude notně zklamán.