Roboterapie“ – fakta nebo fikce?

Zásluhou pandemie nového typu koronaviru zažila psychoterapie „boom“ online formy pomoci. Možnost legitimně provozovat tuto službu na dálku vnímám jako nebývalý obrat, který by ještě před pár měsíci nejspíš sklidil hodně kritiky. Dokonce i psychoanalýza, kterou bychom řadili spíše ke konzervativnějším směrům a která se dosud stavěla k terapii na dálku jako ke kontroverznímu tématu (Peřich, 2020), vydala prostřednictvím Mezinárodní psychoanalytické asociace konkrétní doporučení pro realizaci „tele-analýzy“ (viz Nagy a kol., 2020). Souborem doporučení k video- terapii vyjadřuje svůj souhlas i Britská psychologická společnost (viz DCP Digital Healthcare Sub-Committee, 2020). Tímto úvodem chci poukázat na relativně rychlé změny v náhledu na přítomnost techniky v psychoterapii. Věřím, že jednou z věcí, které nás současná krize může naučit (a s online terapií už trochu naučila), je přistupovat progresivně k neznámým možnostem. Může-li být reálný lidský kontakt suplován online, posouvá nás to k otázce, za jak dlouho psychoterapeuta z masa a kostí nahradí technika úplně?