Typologie neformálních pečujících o blízké po cévní mozkové příhodě

Úvod: Studie se opírá o výzkum osob pečujících o blízké po cévní mozkové příhodě mimo veřejné instituce - tzv. neformálních pečujících. Jejím cílem bylo vytvořit typologii pečujících, která odráží jejich způsob konstrukce identity, přístup k vlastním emocím, reflexi a prožívání péče, formy komunikace nebo způsoby práce s informacemi.Metody: Výzkum byl veden kvalitativním přístupem s využitím principů biografického výzkumu. Studie vychází z třiceti polostrukturovaných rozhovorů. Jejich prostřednictvím byly identifikovány oblasti, v nichž pečující mluvili sami o sobě a jimiž se navzájem odlišují v prožívání své role pečujícího. Výzkum byl doplněn o dotazníkové šetření k doplnění demografických a dalších dat na stejném vzorku.Výsledky: Výsledkem studie je typologie, která obsahuje pět čistých typů neformálních pečujících o blízké po cévní mozkové příhodě: (1) racionální, (2) sebekonstruující, (3) depresivní, (4) tradiční a (5) optimistický typ.Diskuse: Výsledky studie jsou diskutovány v kontextech péče obecně a v komparaci s výzkumy zabývajícími se tím, jak se neformální pečující vyrovnávají se sníženou autonomií, emocemi, genderem nebo jejich přístupem k informovanosti.Závěr: V rámci uvedených typů se pečující vyznačují růzností ovládání svých emocí, rozmanitým vztahem k sobě nebo uvažováním o budoucnosti. Zařazení do typů závisí na velikosti zátěže pečujícího, době pečování, možnostech pomoci či osobnostním zaměření. Tato typologie může být užitečná jak analyticky, tak z hlediska potenciálních intervencí k podpoře informovanosti a sdílení zkušeností pečujících.